Vojáci movie. Když ony ty uniformy budí takovej respekt...
23. 9. 2008
A další věc, co se stala, je, že jsem přišla na to, čím trpím! Kromě ospalosti, netrpělivosti, nerozhodnisti, celkové lability, exhibicionismu, touhou sehnat stříbrný nůž, částečné hluchoty způsobené tuc tuc tuc trpím také tachypsychismem - dámy slečny z bystrozorky.mysteria.cz, které mě ani neznají, prominou, že užívám jejich definice - "zrychlené myšlení, rychlost řeči nemusí stačit rychlosti mluvení. Prostě žvatláte, ale zato velmi rychle!"
Ale to jste asi zjistili po přečtení toho úvodníku, kterému se zde na www.ekrámy.cz merlin ví proč říká Perex. Ha.
Tak to vezmem od začátku.
Vše začala tady Rozárka, mou maličkostí mnohdy přezdívána Rozmarýn, Pani (pozor, tímhle slovem výčet končí), která skákala radostí až tam, kam slunce nesvítí, když zjistila, že naše stará, známá, smradlavá zastávka na Hradčanské se přesunula na Valy. Skákala z jednoho rozkošného důvodu - ne proto, že bych jí po vzoru Noisebrothers řekla "Rózo, skoč mi do prdele", ale proto, že naše nynější zastávka je přímo před Vojenským objektem! Poté, co mi Róza každý den vyjmenovává své Top 5 uniforem (na prvním místě je ta z druhé světové, ve které tým Ádolfa Hitlera skončil na druhém místě, ti, co nosí čepku zvanou Ahojka!), mě to ani nepřekvapilo.
Další plus je, že na Vítězném náměstí, nedaleko naší školy, je další vojenský objekt, takže Rozmarýn má žně den co den, ve dne v noci, už ani neví, co si má brát na sebe, poněvadž má vše proslintané (aspoň že jen proslintané!).
Jednoho dne se mi, čekající na nikdy nepřicházející zelenou na přechodu, vnukla myšlenka, že půjdem na Valy pěšmo. Nuže Pani souhlasila. Při naší cestě jsme procházeli metrem.
U výlezu na nás číhali dva vojáci. Dali nám letáčky a řekli, že se tam den poté koná akce....nějaká vojenská akce, ale nebyla to swingers party. Když jsme se zase vzdálily, Róza se jen tak tak ovládala a prohlásila:
"Já se cejtím jako po prvním rendez-vous!"
Toť vše, vy krvelačná chásko.
A ještě něco.
Nad dobrého androida není.
Ale to jste asi zjistili po přečtení toho úvodníku, kterému se zde na www.ekrámy.cz merlin ví proč říká Perex. Ha.
Tak to vezmem od začátku.
Vše začala tady Rozárka, mou maličkostí mnohdy přezdívána Rozmarýn, Pani (pozor, tímhle slovem výčet končí), která skákala radostí až tam, kam slunce nesvítí, když zjistila, že naše stará, známá, smradlavá zastávka na Hradčanské se přesunula na Valy. Skákala z jednoho rozkošného důvodu - ne proto, že bych jí po vzoru Noisebrothers řekla "Rózo, skoč mi do prdele", ale proto, že naše nynější zastávka je přímo před Vojenským objektem! Poté, co mi Róza každý den vyjmenovává své Top 5 uniforem (na prvním místě je ta z druhé světové, ve které tým Ádolfa Hitlera skončil na druhém místě, ti, co nosí čepku zvanou Ahojka!), mě to ani nepřekvapilo.
Další plus je, že na Vítězném náměstí, nedaleko naší školy, je další vojenský objekt, takže Rozmarýn má žně den co den, ve dne v noci, už ani neví, co si má brát na sebe, poněvadž má vše proslintané (aspoň že jen proslintané!).
Jednoho dne se mi, čekající na nikdy nepřicházející zelenou na přechodu, vnukla myšlenka, že půjdem na Valy pěšmo. Nuže Pani souhlasila. Při naší cestě jsme procházeli metrem.
U výlezu na nás číhali dva vojáci. Dali nám letáčky a řekli, že se tam den poté koná akce....nějaká vojenská akce, ale nebyla to swingers party. Když jsme se zase vzdálily, Róza se jen tak tak ovládala a prohlásila:
"Já se cejtím jako po prvním rendez-vous!"
Toť vše, vy krvelačná chásko.
A ještě něco.
Nad dobrého androida není.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář