Potter vs. Tiramisu, souboj století!
1. 2. 2008
Tož včera byl čtvrtek, pro méně chápavé čtvrtý den v týdnu, 31.3. . Krom toho, že jsme dostali vysvědčení, byl od 00:01 v prodeji jespíš poslední díl Pottera - jedna z mých nejoblíbenějších klid a zdroj inspirace pro všelimožné perverzní (někdy incestní, pedofilní nebo znásilňovací) slashe. Jelikož jsem ale byla momentálně bez peněz, řekla jsem si, že si ho koupím jako počestný člověk až v pondělí, že ho budu vymáhat za známky na vysvědčení. Jenže jak jsem sde tak ptala, všichni mi tvrdili, že už bude v pondělí vyprodanej (né, že bych tomu tak úplně věřila, ale znáte mě, já jsem posraná strachy, ikdyž jdu po ulici a projde kolem mě pes velikosti ručního mixéru).
Koukla jsem se do peněženky, jestli se tam třeba nenachází nějakej kus peněz. Do sakra, chybí mi stovka! Nuže jsem počala dělat tu nejčestnější a nejušlechtilejší věc na světě, čili somrovat. Oh, na tomto světě se našla jedna dívka dobrých mravů a vybraného chování, která mi půjčila stovku. Tak jsem uháněla do Luxoru. no.
Myslela jsem si, buhví jak to tam budu hledat, ale uvítal mě obří plakát a celej jeden regál o rozměrech asi tak 3 x 10 metrů byl plnej Harryho Pottera a relikvie smrti. Na všech čtyřech (nebo kolika) pultech u pokladen byly další hromady pottera. Asi tak 1 z deseti lidí, co si v tom knihkupectví něco kupoval, měl v ruce něco jinýho než Relikvii. Škoda, že jsem si to nevyfotila. Fakt síla.
Musela jsem chvátat na autobus. Vždycky jsem si říkala, že to nestihnu a pojedu až tím dalším, pak zase, že to musím stihnout. Musela jsem vypadat jako debil, když jsem se minutu loudala a prohlížela si každou výlohu a potom jsem zase minutu sprintovala. Díky bohu, v kterého nevěřím, že jsem to stihla. Koukla jsem se do peněženky, jestli mi něco zbylo, ale bylo tam akorát na bus, takže mi nestačilo na....na suroviny na.....TIRAMISU! Do prčic, celej tejden jsem se těšila, jak si poslední den v novém pololetí uvařim tu supertučnou kalorickou bombu a zapatlam tím celou kuchyň. Za ty drobáky jsem si ale mohla koupit akorát tak sáček mandlového pudinku (který jsem právě dožrala). Achjo.
To vaření,to bylo taky něco, protože se táta vedle mě snažil rozseknout čočku. Vyndal jí totiž z mrazáku a byl z ní ledovej kvádr neurčité nevábné barvy. Sekal do toho takovym malým nožíkem, až z toho létaly kusy hnědého ledu, ale čočka byla prakticky vzato furt celistvá. Táta vypadal, že má nutkání fláknout s tím tělesem o stůl nebo o zeď (nebo o můj kastrůlek s pudinkem, o jehož obsahu se ségra vyjádřila, že vypadá jak zvratky).
Nojo, když není na dovolenou v Karibiku, spokojíte se i s Bulharskem, takže se musíte spokojit s timhle článkem. Takže Hare Molko a Potter s vámi. Dala bych vám sem za odměnu odkaz na nějakej slash, ale všude píšou, že je nemám dávat někam, kde si to může přečíst i nezletilý (hahaha.), takže máte po........ no to je jedno....
Koukla jsem se do peněženky, jestli se tam třeba nenachází nějakej kus peněz. Do sakra, chybí mi stovka! Nuže jsem počala dělat tu nejčestnější a nejušlechtilejší věc na světě, čili somrovat. Oh, na tomto světě se našla jedna dívka dobrých mravů a vybraného chování, která mi půjčila stovku. Tak jsem uháněla do Luxoru. no.
Myslela jsem si, buhví jak to tam budu hledat, ale uvítal mě obří plakát a celej jeden regál o rozměrech asi tak 3 x 10 metrů byl plnej Harryho Pottera a relikvie smrti. Na všech čtyřech (nebo kolika) pultech u pokladen byly další hromady pottera. Asi tak 1 z deseti lidí, co si v tom knihkupectví něco kupoval, měl v ruce něco jinýho než Relikvii. Škoda, že jsem si to nevyfotila. Fakt síla.
Musela jsem chvátat na autobus. Vždycky jsem si říkala, že to nestihnu a pojedu až tím dalším, pak zase, že to musím stihnout. Musela jsem vypadat jako debil, když jsem se minutu loudala a prohlížela si každou výlohu a potom jsem zase minutu sprintovala. Díky bohu, v kterého nevěřím, že jsem to stihla. Koukla jsem se do peněženky, jestli mi něco zbylo, ale bylo tam akorát na bus, takže mi nestačilo na....na suroviny na.....TIRAMISU! Do prčic, celej tejden jsem se těšila, jak si poslední den v novém pololetí uvařim tu supertučnou kalorickou bombu a zapatlam tím celou kuchyň. Za ty drobáky jsem si ale mohla koupit akorát tak sáček mandlového pudinku (který jsem právě dožrala). Achjo.
To vaření,to bylo taky něco, protože se táta vedle mě snažil rozseknout čočku. Vyndal jí totiž z mrazáku a byl z ní ledovej kvádr neurčité nevábné barvy. Sekal do toho takovym malým nožíkem, až z toho létaly kusy hnědého ledu, ale čočka byla prakticky vzato furt celistvá. Táta vypadal, že má nutkání fláknout s tím tělesem o stůl nebo o zeď (nebo o můj kastrůlek s pudinkem, o jehož obsahu se ségra vyjádřila, že vypadá jak zvratky).
Nojo, když není na dovolenou v Karibiku, spokojíte se i s Bulharskem, takže se musíte spokojit s timhle článkem. Takže Hare Molko a Potter s vámi. Dala bych vám sem za odměnu odkaz na nějakej slash, ale všude píšou, že je nemám dávat někam, kde si to může přečíst i nezletilý (hahaha.), takže máte po........ no to je jedno....
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář