Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kdo se bojí, nesmí počítat koníčky, nesmí o Silvestra ven, nesmí chodit na bus......

2. 1. 2008
Seděla jsem si takhle o Silvestra doma, protože praví mistři jsou o Silvestra vždycky doma (přičemž vybírají písmenka z písmenkové polívky a řadí je podle abecedy). Nudila jsem se, a tak jsem projížděla net všude možně i nemožně, až jsem narazila na profil nějaký emařky. Koukám, co to má na nástěnce - byly to nějaký optický iluze. Začalo to nevinně, nějaký kolečka, čtverečky, čáry, kostičky a podobně, ale pak tam byli nějaký koně. Prej: Spočítej, kolik je na obrázku koní. Jak jinak, já naivka, jsem začla vehemelentně počítat....tady je jeden....druhej......ten má dvě hlavy, to je za dva...tenhle nemá nohy, ten se nepočítá.....AGHLEEUEELGHEEEE!!!! Totiž byl to takovej ten blbej vtip, jak se tam objeví ten zombie a řev. Měla jsem to ve sluchátkách, takže si dovedete představit ten rachot. I Agáta vedle mě málem spadla z postele (to je kočka. Má jméno Agáta). Máchala jsem rukama, vyděšeně na to čučela a nevěděla jsem, co mam dělat. Tak jsem rychle zaklapla notebook a kejvala se jako mentál. Po chvíli jsem se odvážila ho otevřít a skulinkou jsem koukala, jestli je to tam furt. NO jasně že bylo. Zaklapla jsme to znova a začala si okusovat nehty. Odvážila jsem se ten křáp otevřít podruhý, rukou jsem to zakryla a chtěla jsme to okno vyhodit, jenže jsem se nemohla strachy trefit do toho křížku.........

Radši jsem šla ven provětrat si hlavu. Jdu a jdu, ve sluchátkách Babes in Toyland, ruce v čerstvě zašitých kapsách (jednou jsem se do nich snažila nacpat discman a ony ruply). A koukán, že je na zemi postavená láhev a z ní něco trčí. Byla to nějaká rachejtle nebo co, no ať to bylo co to bylo, tvářilo se to značně výbušně. Mám takovej manší handicap, totiž vždycky, když mám strach, dostanu křeč do nohou. Nemohla jsem se skoro hnout. Stála jsem tam buhví jak dlouho a ono to nevybouchávalo a nevybouchávalo. ....Tak jsem odešla.


Jo a jednou, když jsem šla brzo ráno na bus, spěchala jsem a čučela do země. Nepostřehla jsem tedy, že vedle mě někdo vyšel z baráku. Najednou slyším takovej zvuk, jak když někdo otevírá otevírací nůž. UÁÁÁÁ! No, on si jenom někdo si jenom odemykal auto. Vystrachovaná jsem pokračovala v cestě. Pak jsem ale uslyšela ještě horší zvuk. Jak když vrčí, chrčí a buhví co všechno dělá nějaká....no, asi jako vlkodlak nebo tak něco...... ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!! Rozhlížela jsem se, že mi málem upadla hlava a zabořila se do sněhu. Ukázalo se, že to byl jenom nějakej maník, co si z okýnka auta seškraboval škrabkou námrazu! Měla jsem ho zabít, haranta jednoho! Grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr...........

No nic, hezkej novej rok a Hare Umlaut. Molko s vámi. Obrazek



 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

oj x)

(Elli.......deine.........x), 2. 1. 2008 16:03)

oooo x) mě se takdy stalo něco takovýho ( s těma koníkama ) a taky jsem se z toho malem po****a....x) jjinak molko s námi......třeba letos umřu co ty víš a pak už žádnej molko nebude x)