Den praskajících nití 2 (-protože to zase ruplo!!!)
25. 1. 2008
Je to fakt blamáž. Včera jsem se rohodla nechat prolétnout svoje andulky. Všimla jsem si ale, že jak tam mám tu kazetu s vymotanou páskou, že by se do toho mohli zamotat (tak jsem na to hodila mikinu (jako na tu nit). Ikdyž už byli v kleci, zapomněla jsem tu mikinu sundat. Tak se učím u stolu a najednou..........ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁRRGHHHHHH!!!
Ta přiblblá, připitomělá a připosraná šňůra praskla, dostala cédéčkem rovnou do hlavy a zamotala jsem se do té pitomé pásky. Když jsem se uklidnila, naštvaně jsem sebrala všechny ty krámy, co na tom byly pověšené, naházela je to takovýho keramickýho košíku a šla spát (to jdu dělat za chvíli).
Dneska jsem přemýšlela, na co ty krámy pověsím, co bude spolehlivější než tamta nespolehlivá pitomá zelená řezná šňůra. Zeptala jsem se táty a on odněkud přinesl takovou bílou nit na špulce, kterou jsem onehdá vyráběla na hodině pracovních činností pod velením fyzikářky a chemikářky Josefíny Rudolfové zvané Pepiny. Zeptala jsem se ho, co to je, a táta začal pět ódy na ten špagát smetanové barvy, jak je to pevné, dlouhé a úžasné, a navíc se to jmenuje RÁDIOVÁ NIT.
Před chvílí jsem tu šňůru pověsila napříč celým pokojem, křížem krážem, takže kdyby se do toho někdo zamotal, už ho nevymotaj ani ty maníci z Akta X. Když jsem přibíjela poslední hřebík, nakoukla ke mně do pokoje ségra, shlédla to celé a prohlásila: "A tohle je jako normální??"
Ta přiblblá, připitomělá a připosraná šňůra praskla, dostala cédéčkem rovnou do hlavy a zamotala jsem se do té pitomé pásky. Když jsem se uklidnila, naštvaně jsem sebrala všechny ty krámy, co na tom byly pověšené, naházela je to takovýho keramickýho košíku a šla spát (to jdu dělat za chvíli).
Dneska jsem přemýšlela, na co ty krámy pověsím, co bude spolehlivější než tamta nespolehlivá pitomá zelená řezná šňůra. Zeptala jsem se táty a on odněkud přinesl takovou bílou nit na špulce, kterou jsem onehdá vyráběla na hodině pracovních činností pod velením fyzikářky a chemikářky Josefíny Rudolfové zvané Pepiny. Zeptala jsem se ho, co to je, a táta začal pět ódy na ten špagát smetanové barvy, jak je to pevné, dlouhé a úžasné, a navíc se to jmenuje RÁDIOVÁ NIT.
Před chvílí jsem tu šňůru pověsila napříč celým pokojem, křížem krážem, takže kdyby se do toho někdo zamotal, už ho nevymotaj ani ty maníci z Akta X. Když jsem přibíjela poslední hřebík, nakoukla ke mně do pokoje ségra, shlédla to celé a prohlásila: "A tohle je jako normální??"
O_o
(Elliiiiiiiiii CXD, 30. 1. 2008 20:20)