:: Nuda vs. Kolo. Ne, opravdu se nedokážu neztrapnit. Halelujah! ::
21. 7. 2008
Hello, Dolly. To jsem takhle včera jela na kole
svou obvyklo trasu, která je tak obvyklá, že už si ji ani nepamatuju. Vracela
jsem se zpátky a přejížděla silnici, když v tom jsem si uvědomila, že je už
zažraným folklórem dívat se na obě strany. No to se ví, že jelo auto
(mimochodem - mám problém s psaním slova auto). Sice jsem se zarazila asi po
půl metru, ale stejně - cítila jsem se poněkud ne-košér. Když se mi konečně
podařilo silnici přejet, zjistila jsem , že podél silnice jede nějakej chlap.
Nevěděla jsem, jestli ho mám předjet nebo počkat, až mě předjede, nicméně jsem se rozhodla pro to druhé. Jenže on jel stejně rychle jako já, ať jsem brzdila jakkoliv, tak jsem jeli chvíli vedle sebe, což muselo vypadat dost blbě. Navíc jsem se na něj nějak rozpačitě usmála, protože to byla mimořádně trapná situace, ale on mě zchladil ledovým pohledem (i když jak jsem na tohle přišla, fakt nevím, protože měl sluneční brejle).
Mohlo to vypadat, jako že ho nějak cyklisticky balím (to existuje?), a to bylo asi to nejhorší ze všeho, protože za ním jela jeho manželka a asi tři děcka. Rychle jsem ujížděla pryč, i přesto, že to byl kopec. Kladné na tom bylo alespoň to, že jsem vyvinula poměrně značnou rychlost, když jsem se od té pofidérní rodinky chtěla vzdálit co nejdál......
Dnes se mi vlastně žádná příhoda nestala. Jen jsem zastavila na kraji mostu u zábradlí a kochala se pohledem a najednou jsem zjistila, že vedle mě swinguje poměrně velké hejno mušek. Bylo po mé pravici, pak přede mnou, pak vlevo, pak někde vzadu a najednou - NIKDE. Rozum pravil, abych se podívala na pátou světovou stranu - tedy nahoru. Nezahlédla jsem tam nic zajímavého ani vzrušujícího, jen obrovské hejno mušek, které bylo tak husté, že skrz něj skoro ani nebylo vidět, a řítilo se na mě. Tak jsem podruhé v životě a za po tak krátké době vyvinula větší rychlost. Né takovou, při které mě předbíhají i nehybné předměty, jak tomu u mě bývá většinou zvykem.
Nuže hare Prodigy, hare fialová, hare gay povídky s army tématikou, hare spánek (ten obzvlášť!), hare tempery a hare já. Mějte se famfrpálově!
Nevěděla jsem, jestli ho mám předjet nebo počkat, až mě předjede, nicméně jsem se rozhodla pro to druhé. Jenže on jel stejně rychle jako já, ať jsem brzdila jakkoliv, tak jsem jeli chvíli vedle sebe, což muselo vypadat dost blbě. Navíc jsem se na něj nějak rozpačitě usmála, protože to byla mimořádně trapná situace, ale on mě zchladil ledovým pohledem (i když jak jsem na tohle přišla, fakt nevím, protože měl sluneční brejle).
Mohlo to vypadat, jako že ho nějak cyklisticky balím (to existuje?), a to bylo asi to nejhorší ze všeho, protože za ním jela jeho manželka a asi tři děcka. Rychle jsem ujížděla pryč, i přesto, že to byl kopec. Kladné na tom bylo alespoň to, že jsem vyvinula poměrně značnou rychlost, když jsem se od té pofidérní rodinky chtěla vzdálit co nejdál......
Dnes se mi vlastně žádná příhoda nestala. Jen jsem zastavila na kraji mostu u zábradlí a kochala se pohledem a najednou jsem zjistila, že vedle mě swinguje poměrně velké hejno mušek. Bylo po mé pravici, pak přede mnou, pak vlevo, pak někde vzadu a najednou - NIKDE. Rozum pravil, abych se podívala na pátou světovou stranu - tedy nahoru. Nezahlédla jsem tam nic zajímavého ani vzrušujícího, jen obrovské hejno mušek, které bylo tak husté, že skrz něj skoro ani nebylo vidět, a řítilo se na mě. Tak jsem podruhé v životě a za po tak krátké době vyvinula větší rychlost. Né takovou, při které mě předbíhají i nehybné předměty, jak tomu u mě bývá většinou zvykem.
Nuže hare Prodigy, hare fialová, hare gay povídky s army tématikou, hare spánek (ten obzvlášť!), hare tempery a hare já. Mějte se famfrpálově!
hehe
(krokopes, 22. 7. 2008 0:11)